Život je úplně jednoduchý. Když mu rozumíš. A neuchopitelný, když ne. Stejně tak to je s našimi prožitky. Umíme-li se na ně dívat správně, prožíváme stále to stejné — lásku, neboli vděčnost. Ano, láska a vděčnost jsou to samé. Vidíme-li to tak, vděčně ty dary přijímáme. Pak i rosteme, zrajeme a cítíme lásku ve všem, co prožíváme a vidíme ji všude, […]
Dnes jsem narazil na tento slogan (schválně nepíšu moudrost), a rád bych zase napsal něco o takzvanémseberozvoji. Lidé čtou a sdílí informace, jimiž myslí, že se rozvíjejí. Ono to tak vypadá, ale není to tak. Jednak proto, že řada toho, co se nabízí a sdílí, je jinak (jen to hezky a někdy i logicky zní). Ovšem i v případech, kdy jde o něco, co […]
Říká se tomu jít za všecny hranice. Znít to může všelijak, ale jde o přirozenou schopnost člověka neomezeně tvořit svoji realitu. Dokázat růst, zdolat každou výzvu a tak si dojít za libovolným cílem. Člověk je skutečně neomezený v tom, jak si svůj život nastaví, je k tomu dokonce předurčen. Má v sobě veškerý potřebný potenciál, jde jen o to jej objevit, […]
Život je nastavený tak, že chcete-li skutečně správný výsledek, musíte ho k sobě nechat přijít. Musí se dostavit sám, bez jakéhokoli vašeho snažení o něj. Říká se tomu zákon přitažlivosti. Člověk pracuje jen sám na sobě tak, aby se stal se svým záměrem kompatibilním — sebeoddbržďuje se. Jeho přitažlivost se ladí tak, aby byl pro svůj záměr […]
Život je hra klamů (iluzí). Chce se tím říct, že v prvé řadě je život hra, tedy má být jako hra vnímán — máme se jím bavit, ne protloukat. A ve druhé řadě je k tomu hraní si a zábavě nutné vědět, že jsme neustále vystavováni klamům a chce se po nás, abychom nepodléhali negativním dojmům, kterými naše prožitky […]
Sebedůvěra je motorem života. Všude, kam sahá, tam mě život pouští. A vše, kde ji necítím, je pro mě nedostupné. Život je tak možné vnímat jako proces, který mou sebedůvěru testuje a podle toho, jak se chovám, přede mnou otevírá anebo zavírá dveře. Každodenní situace jsou právě oněmi testy, které dnes a denně „očichávají“, jak se budu chovat […]
Aby život fungoval a přinášel, co má, je potřeba chápat, oč v něm jde. Dokážete se pak správně orientovat v každodenním dění a žijete s pocitem pohody a pro radost. Člověk, který to chápe a umí se správně chovat, žije v klidu a spokojeně. Dělá totiž, co má a to mu přináší nejen vnitřní klid a naplnění, ale také je tím zajištěno, že mu vše funguje. […]
Jsme zvyklí svůj život řídit. Myslíme si totiž, že bez toho nefunguje, stojí. Jenže ono to tak není. Život naopak jede úplně ideálně, jako po másle, dokud my sami něco vymýšlet nezačneme. Nás nikdy neburcuje k vymýšlení a snažení se o něco život, ale naše dojmy z něj. A burcujeme se k tomu, co si myslíme, že musíme — něco dělat. Něco […]
Člověk považuje za autoritu okolnosti. Je tak zvyklý fungovat. Dedukuje z nich teorie, kalkulace a závěry. Dělá to kde kdo, i proto nám to přijde normální, samozřejmé. Nenapadá nás uvažovat jinak. Mluvíme tak se sebou, s druhými, bereme to jako samozřejmost. Samozřejmé to ale není. Je to jen obvyklé. Život od nás chce něco úplně jiného, my to jen […]