Celistvostí končí výčet skutečných hodnot, které by měl člověk v sobě pěstovat, jelikož hrají stěžejní roli v kvalitě jeho žití. Skutečné hodnoty = složky přitažlivosti. Jsou to zdroje dobra, určující prvky kvality fungování všeho, co člověk prožívá. Průběh i výsledek vždy přesně odpovídají tomu, jak nastavení lidé se dané záležitosti účastní. Nemůžeme po nikom druhém chtít, aby byl jiný, […]
Každý člověk se narodí ideálně vybaven (jedinečnými talenty, ale nejen těmi). Právě tato naše vrozená výbava je zdrojem našeho budoucího bohatství, ale aby to nebylo jen tak, máme každý zásadní vliv na to, jak svůj potenciál zhodnotíme. Talenty je potřeba rozvíjet, jinak nám k ničemu nebudou. A když je rozvineme, pořád ještě není vyhráno, protože pak se […]
Vděčnost je výrazem pochopení, že vše jsou dary, které jsme dostali a nadále dostáváme. A že ten proces „dostávání darů“ přesně odpovídá našemu vztahu k nim. Jsme-li za své dary vděční, pečujeme o ně a ochotně je sdílíme, pak takzvaně „udržujeme koloběh hojnosti“ — do našeho života chodí další a další dary a nám se daří lépe a lépe. Pokud si svých darů […]
Být pokorný znamená dokázat svět nehodnotit. Nesrovnávat, nekritizovat, nevyvyšovat, nerozebírat, brát vše takové, jaké to je s vědomím, že přesně takové to je naprosto v pořádku. Pokora je umění, protože svět k hodnocení, kritikám, srovnávání a rozebírání na každém kroku provokuje. A jen ten, kdo o tom světě něco ví, kdo vidí za oponu dojmů, se dokáže potřeby si na vše […]
Žít svobodně si přeje každý. Po svobodě toužíme, ale neuvědomujeme si při tom zásadní fakta: Po svobodě touží jen ti, kdo ji nedokážou žít. Ostatní svobodně žijí. Už to samo o sobě jasně vypovídá o tom, jaký ten, kdo po sovobodě touží, je — nevěří si. A proto bojuje. Jenže bojem se ke svobodě nikdo nedostane, to není ta cesta. Cesta […]
Láska není cit. My si to myslíme, ale to jsme úplně vedle. Mluvíme o lásce, ale nazýváme tak něco úplně jiného — obyčejnou sympatii, vazbu na něco/někoho konkrétního, která nám dělá dobře, tedy vyhovuje. Skutečná láska nevychází z žádných citových ani jiných vazeb, ale z vědění. Láska je ve skutečnosti projevem pochopení. Cítím se trvale dobře, protože znám […]
Skutečné bohatství je bohatství ducha — naše vnitřní nastavení, které v nás udržuje pocit pohody, bezpečí a spokojenosti. Cítíme se dobře v tzv. „nejistotě“, tedy stavu, kdy k naší pohodě nejsou potřeba žádné jistoty a vnější okolnosti. Bohatý = přitažlivý. I tak by se dalo bohatství definovat. Člověk působí klidně, nic neřeší, nikam se nežene, nic nemá potřebu rozebírat, hodnotit a kritizovat. Čiší […]
Pojem „zdraví“ máme tendenci spojovat s tělesným stavem, případně duševním. Ale on ten pojem platí obecně. Označuje vše, co správně funguje. Kde je vše přesně tak, jak má být. Z pohledu životních zákonů je podmínkou správného fungování samovolnost — žádné pochyby, starosti, snažení, úsilí, kalkulace, vymýšlení. Prostě a jednoduše nic neřešíme. Každému nám funguje vše, co vůbec […]
Každý jsme jiný. A je to dobře, má to tak být. Každý jinak vypadáme, každý máme na něco jiného talent, jiné zájmy, hodnoty, vkus, každému nám vyhovuje něco jiného. Stejně tak každý něco neumíme, nevíme, nejde nám to, nemáme k tomu vztah… Jsme jako pastelky, každá má jinou barvu. Svět má být totiž pestrý, ne fádní. Všechna […]
Soběstačnost znamená cítit se jako zdroj. A k tomu je potřeba jiná logika než ta člověčí (panáčkovská), protože vnímáte-li život smysly a hlavou, nikdy se jako zdroj cítit nemůžete. Zdroje vidíte všude okolo, např. za zdroje svých příjmů považujete práci nebo své zákazníky. Je to ovšem klam, protože skutečné zdroje vidět nejsou. Těmi skutečnými zdroji jsou vaše představy, které […]
Samostatnost je cítění, že vše zvládnu. Že neexistuje nic, s čím by mi někdo musel pomáhat. A jedině s tímto vnímáním se člověk dokáže cítit v životě bezpečně a žít pro radost, namísto věčných obav a řešení (potenciálních) problémů. Jakmile se člověk chuti fungovat samostatně vzdá, začne životní peklo. Radost nahradí povinnosti, chuť musení, pohodu nervy, abych něco nezvoral. Z žití se […]
Klid je pro život mnohem důležitější, než se zdá. Bez klidného přístupu totiž neexistuje kvalita. Buď je člověk v klidu, funguje v klidu, a pak si užívá to, co dělá i své žití jako takové. A právě v tom klidném užívání si sebe je obsažena kvalita — cítí se dobře a baví jej žít. Žije s radostí a pro radost. Jakmile ale klid zmizí, […]
Bezstarostnost vychází z pochopení, že život funguje sám. Nepotřebuje, abychm se i jeho chod nějak snažili, on nestojí. Život máme žít, ne vymýšlet. My to tak ale nevidíme, nám přijde, že když se o chod svého žité nestaráme, život stojí a nic se neděje. To je ovšem jen další z klamů, kterým podléháme a díky němuž si děláme — starosti. A je […]
Spokojenost je ve své skutečné podobě vyjádřením naprostého souznění se sebou a svým (dosavadním) životem. Obě ty složky jsou nutné, jen pak dokáže člověk skutečně prožívat spokojenost, aniž by k ní potřeboval nějaký aktuální důvod. Spokojenost je nutnou podmínkou kvalitativní změny. Spokojený potřebuji být nejdřív, ne „až pak“. Dokud uvažuji způsobem, že „až se něco změní/splní, bude […]
Sebevědomý není ten, kdo si věří, ale kdo ví. Až ten, kdo ví, čím je a jak funguje on sám a celý život, si totiž věří pořád. nemá žádné hranice, kdy jej jeho důvěra opustí. Skutečné sebevědomí je tedy vědění, díky němuž se v životě cítíte bezpečně. Přesně víte, jak co funguje, co se kdy děje, a jak se […]
ŠJtěstí je schopnost žít pro radost. Bavit se žitím jako takovým, bez ohledu na to, v jaké situaci zrovna jsem. Řečeno jinak — skutečné štěstí je stav, kdy si dokážu užít libovolnou situaci. Je mi úplně jedno, jakým dojmem ta situace působí, protože už nic nepovažuji za problém, újmu, hrozbu, chybu… Pak se skutečně žitím bavím […]
Stav zralosti by se dal také vyjádřit jako stav správné přitažlivosti. Takové, kdy život funguje sám, protože v něm vše samovolně proudí (nikde se nic nebrzdí). Takový má život i být, jsme jím vedeni do stavu, kdy nám víc a víc životních komponent funguje samovolně, aniž bychom si s nimi potřebovali dělat jakékoli starosti. Starosti jsou tedy produktem nesprávného […]
Zralost je stav přirozeného vnímání. Tedy bez dojmů a vlastních názorů. Vidíme věci takové, jaké jsou, nikoli jakým dojmem na nás působí. Zralost je zároveň stav, kdy věci fungují, protož eprávě správný pohled je nutnou podmínkou fungování. Vše, co vidím zkresleně, mě bude jednak vyvádět z klidu a pohody, druhak mi to nebude správně fungovat. Zralosti jde dosáhnout […]