Přirozená péče o tělo: Kondiční chůze
Chůze spojuje přirozenost s jednoduchostí. Vymyslel ji Vesmír, a ten vždycky dobře ví, proč to vymyslel právě tak. Chůze nám nejen umožňuje se pohybovat, ale zároveň ideálně posiluje celé tělo, napomáhá trávení, masíruje tělesné orgány (společně s dýcháním), podporuje proudění krve i lymfy, udržuje nás v kondici… Stačí jí věnovat ve svém každodenním životě prostor a není potřeba nic moc dál vymýšlet.
echci tu detailně rozebírat, co všechno se vlivem chůze v těle odehrává. Je toho spousta a bylo by to dlouhé čtení. Vystačím si s tím, co už jsem naznačil v úvodním odstavci — chodit je zdravé, a bez nadsázky pro naše tělo dokonalé. Vesmír je pole dokonalé inteligence, a kdo to už pochopil, vrací se „ke kořenům“ neboli postupně opouští věci, které navymýšlel člověk a nahrazuje to tím, co už dávno před člověkem navymýšlel Vesmír.
Tělo je dokonalý mechanismus
Život i celý svět jsou nastaveny tak, aby zde všechno dokonale fungovalo. Je to už tak vymyšleno, stačí to přijmout. Řídit se svými pocity — dělat, co nám dělá dobře a nedělat, co nám dobře nedělá. Jak jednoduché.
Tělo je dokonalé v tom, že je v něm vše promyšleno ve všech směrech (Vesmír jinak ani uvažovat neumí). Nic není jen tak, v každém detailu je skrytý vtip, funkce a vazby, které na první pohled nejsou patrné. Například každý tělesný orgán (plíce, srdce, žaludek, slinivka, střeva…) nejen plní svou primární roli, ale zároveň jde o centra konkrétních emocí. Játra = hněv, Ledviny = strach, Plíce = smutek, atd. Kolik emocí, tolik tělesných orgánů. A každá jejich dysfunkce je pro nás jasnou kontrolkou — živíš v sobě tuhle emoci, tak s tím přestaň.
Podobných tajemství je tělo plné. Ale o tom psát nechci, chtěl jsem jen naznačit, že i s chůzí to je podobně zajímavé a byl by omyl ji spojovat jen s tím, k čemu nám slouží primárně.
Nejdůležitější svaly? Zádové.
Za nejdůležitější svaly v těle se považují zádové. V nejvyšší míře zajišťují naši tělesnou pohodu. V prvé řadě proto, že se starají o páteř, jejíž stav se promítá do zbytku těla — ovlivňuje polohu a komfort tělesných orgánů, držení těla, dýchání, proudění energie do hlavy a tedy pohodu psychickou a tak dále, je toho opět spousta.
Z hlediska zdravého (harmonického) proudění energie tělem (energetická výživa orgánů a všech buněk, vitalita, zdravé fungování) je dobré vědět, že podél páteře probíhá tzv. „meridián močového měchýře“. Energetická dráha (potrubí), která nejen že vyživuje močový měchýř jako takový, ale je zároveň jediná, pomocí níž se dají regulovat potrubí i všech orgánů ostatních. A tedy i jejich kondice.
Chodidla = reflexní plochy
Co se týče chůze a její prospěšnosti pro tělo, šel na to Vesmír ještě mazaněji. Na naše chodidla umístil tzv. reflexní plochy, což jsou body, na které když působíme tlakem, masírujeme své tělo a rozvádíme energii všude tam, kde nám to dělá dobře. Možná znáte reflexní masáže, ty pracují přímo s těmito body. Když si navykneme dostatečně chodit, dokážeme se masírovat sami.
Jednoduše řečeno — chůze je pro naše tělesné zdraví, pohodu i kondici stěžejní. Výborně se stará o naši kondici a pohodu tělesnou i psychickou, rozvádí tělem energii, krev i lymfu, rozvíjí naši vitalitu, masíruje střeva i orgány a posiluje svalstvo prakticky celého těla.
Chodit se musí umět aneb jak na to
- Pro zdravou chůzi je stěžejní zapojování prstů u nohou. Nemáme je jen proto, abychom udrželi balanc, tlak prstů na zem posiluje zádové i břišní svaly a tím i celé tělo. Problém je, že při chůzi v botách se tlak prstů na zem (potřeba při každém kroku chytat balanc) eliminuje. A tím přestává chůze plnit své důležité poslání. Už to není ono, už tělo nedostává, co by mělo. My si to neuvědomujeme, pocítíme to až s odstupem času, když přijdou bolesti zad, plotének, migrény, křečové žíly, potíže s trávením a krevním tlakem, povolí se břišní svaly…
- Každý krok musí vycházet z pohybu kyčle (její rotace). Dopředu jde vždy ta strana, kterou nohou děláme krok, čili se při chůzi v kyčli natáčíme střídavě doleva/doprava (vrtíme zadkem). Jen tak chodíme správně, zapojujeme páteř, masírujeme orgány atd. Ideální stav je pak ten, kdy horní část těla (ramena) dělají pohyb opačný (s levou kyčlí jde dopředu pravé rameno a naopak). Pak se trup chůzí pravidelně „kroutí“ a to mu dělá moc dobře. Častou chybou při chůzi je jakési „cupitání“, kdy každý krok vychází z pohybu kolene. Trochu se ještě pohybují stehna, zatímco kyčel už je v podstatě v klidu. Hýbou se především nohy, zbytek těla je téměř statický a tím pádem opět tělo nedostává zdaleka to, co by mělo.
- Kondiční chůze rozvíjí naši vitalitu a čistí tělo. Ideální pro takovou chůzi je tempo těsně nad 6 km/h, čili jeden kilometr dáte za maličko méně než 10 minut. Taková chůze by měla trvat aspoň 30 minut v kuse, ideál je 60 a samozřejmě klidně postupně i víc.
Jak na to? Naboso.
Správně chodíme, když chodíme bosky. Už tu zaznělo, že boty kompenzují potřebu chytat přirozeně balanc při každém kroku a to nám v konečném důsledku vůbec neprospívá. Mění se motorika pohybu a eliminuje funkce prstů u nohou, nutná pro zapojování a posilování svalstva celého těla.
Podle chůze poznáte vitalitu člověka. Na první pohled je na každém vidět, jak jsme na tom. Jak kdo chodí, tak funguje. Svěží dynamická chůze značí vitalitu, zdraví i psychickou pohodu.
Naboso nemusí znamenat úplně bosky. V posledních letech se rozmáhá chození „téměř“ naboso, v tzv. barefoot obuvi. To je taková, která přeci jen zespod chrání chodidlo, ale zároveň nechává noze volnost a potřebu při chůzi zapojovat vše, co při ní být zapojováno má (klenba, prsty…). Osobně mám dobrou zkušenost s „ponožkobotami“ Skinners, které patří do kategorie barefoot a jsou to skutečně jen zespod vyztužené ponožky (viz obrázek).
Na rozdíl od ponožek se v nich dá chodit, běhat, využít i na turistiku… Jsou výborné, jen si na ně obvykle musí chodidla nezvyklá chození bosky zvyknout. Zpočátku jsem po ujití cca 8 kilometrů cítil, že mám nohy jako naklepané řízky a zpátečních 8 kilometrů domů jsem si trošku odtrpěl. Což není chyba (ponožko)bot, ale obyčejná potřeba svá chodidla otužit.
V ponožkobotách perfektně cítíme nejen kontakt se zemí, ale i jak pracují prsty. Přesně tak, jak to má být — palec i prsty zatlačí při každém kroku do země. Po pár týdnech cítíme, jak se naše záda zpevňují, kondice jde nahoru, kila dolů.
Suma sumárum
Zkusím stručně shrnout to podstatné z tohoto článku do několika odrážek:
- Chůze je dar od Vesmíru. je to přirozený způsob, jak se udržovat fit, vitální a v kondici tělesné i psychické, jak dobře trávit a pečovat o krevní oběh, mít pevné tělo zepředu i zezadu, nohy i ruce.
- Chodit se musí umět. Tělu prospívá jen správná chůze, která splňuje tři podmínky: pracují prsty u nohou a klenba, kroky vycházejí z rotace kyčle, a pravidelně si dáváme chůzi kondiční (rychlost 6+ km/h, min. 30 minut).
- Ideální je chodit (skoro) naboso. Vhodné je si pořídit tzv. „barefoot“ boty, případně ponožkoboty (např. Skinners od českého výrobce).
Naše tělo nikdy nepotřebuje moc. Jemu stačí přirozenost, používat to, co nám bylo dáno. Dělat si radost svou schopností se pohybovat, užívat si přírodu, relaxovat a zároveň tím o sebe pečovat.
Umět zahodit starosti i povinnosti a udělat si každý den čas na sebe je projevem zdravého uvažování. Takto to má být, život není šňůra povinností, ale kontinuální radost ze sebe. Máme si jen a pouze užívat dary, které nám Vesmír nadělil — talenty, jedinečnost, tělo a podvědomí. Dáváme tím najevo, že jsme pochopili život i že se máme rádi. Přesně to od nás Vesmír očekává a v tom nás pak i podporuje tím, že nám nabízí víc a víc prostoru si sami sebe užívat.
Ať slouží!
